Dopisy jsou ponechány v původním znění. 

Chtěla jsem poděkovat školce, všem pracovníkům, které se našim dětem po dobu 3 let věnovali.

Jsem nesmírně ráda, že jsme chodili zrovna do Semínka. 

Teď kluci již mají za sebou půl roku ve škole. Bylo to pro nás náročných půl roku. Kluci šli každý do jiné třídy a v těch třídách nikoho neznali. 

Jsem moc ráda, že kluci dostali ze Semínka pevný základ co se týče vyjadřování a komunikace. Řekla bych, že umí mluvit o svých pocitech, umí říct, co se mu nelíbí místo obvyklého "proč jsi mi to udělal", teď zpětně si mnohém víc vážím přístupu pedagogů - přidřepnout si do úrovně oči dítěte a pak na něho mluvit, nepeskovat "zvrchu". Bohužel kluci už chytají ty "jiné" způsoby vyjadřování a já si uvědomuji, že teď je to mnohém víc na mě. 

Také bych chtěla ocenit způsob komunikace Semínka s rodiči. Zpětně mám pocit, že jsme o všem věděli včas, na všechny akce jsme měli šanci přihlásit se, připravit se a i probrat s učitelkou. Jestli jsme někdy něco zapomněli a neměli patřičnou výbavu, tak to bývala chyba nás rodičů, že jsme si třeba neuvědomili, že už je středa a tudíž výlet. Asi jsem rozmazlená kvalitní komunikací a teď ve škole jí hodně postrádám... =) 

-------------------                                                                                                                                 Tatiana Hadasova

Milá paní ředitelko,

 nejprve bych Vám a Vašim kolegům moc ráda poděkovala za to, jak dokonale se o děti staráte! Prostředí ve Vaší školce je tak milé a přátelské, že bych tam nejradši se Štěpánem ráno zůstalaJ Přístup učitelů je dokonalý, program pestrý a zábavný, prostředí školky nádherné…  A co teprve jídlo!! U nás to teď probíhá tak, že když se mi něco povede obzvlášť dobře uvařit, tak dostanu pochvalu, že je to SKORO “školkové”. Nicméně opravdu “školkovou” úroveň dosahuji opravdu výjimečněJ

 Takže ještě jednou velké díky všem, kteří toto krásné prostředí vytvářejí.

                                                                                                                    Veronika Liehmanová

------------------------

Život naší rodiny je úzce spjat s přírodou a lokalitou v Hostivaři, která má v rámci hlavního města jedinečné přírodní a historické prostředí. Toulcův dvůr je naštěstí jen několik kroků od našeho bydliště a stal se součástí života rodiny. Zpočátku jen jako místo relaxace, později setkávání se s rodinami, vyžití pro naší první dceru Ellinku, mně jako lektorky MC Mateřídouška a později jako místo, které jsme si všichni oblíbili, stejně jako Ellinka MŠ Semínko. Nutno dodat, že MŠ Semínko je nejenom logickým ale i srdečním výběrem pro naší druhou dceru Johanku. Na závěr bychom rádi shrnuli 10 nejdůležitějších důvodů proč je Semínko tím nejlepším místem pro Johi.

1. Máte rádi přírodu a učíte to samé děti

2. Žijete v souladu s ročními obdobími a kalendářem tradičních svátků

3. Déšť, bláto, sníh nebo vítr vám není na obtíž

4. Ven se s dětmi cítíte dobře a jste tam maximum možného času

5. Respektujete osobnost dítěte

6. Při výchově a vzdělávaní jste trpěliví, důslední, kladete důraz na spolupráci, nikoliv výkon

7. Výborně komunikujete s rodinou a zapojujete ji do života MŠ

8. Máte dobře složený tým, a směny v něm zvládáte řešit profesionálně

9. Nemračíte se, nestěžujete si, nýbrž hledáte řešení

10. U vás chutná i nejedlíkům Děkujeme                                   Rodiče Ellinky a Johanky Šťastných

 -----------------------------

Dobrý den, chci přispět svojí referencí na tuto školku (Semínko a Lesníček – Toulcův dvůr) a reagovat na některé zdejší komentáře (Topškolky.cz): Na tyto stránky bohužel vložit nic nejde, na mail nikdo neodpovídá, telefon nefunguje.

Jsem maminkou dítěte, které tuto školku navštěvuje – kombinuje lesní školku se Semínkem, takže mohu posoudit oba typy. Pro školku jsem se rozhodla i přes negativní komentáře, které jsem si zde ještě předtím přečetla. Nejenže mi přišlo divné, že všechny jsou napsány buďto 9. nebo 16. 6, chybí IP adresa, ale hlavně nízké hodnocení např. prostředí školky ve mně vzbudilo pochybnosti o pravdivosti těchto komentářů. Prostředí školky samo o sobě je totiž jedno z nejlepších, co jsem kdy ve školkách viděla – osobně opravdu neznám lepší! Pokud ovšem někdo preferuje sterilní hřiště, kde se nacházejí čistě jen atrakce určené pro klouzání, houpání, odrážení se atd., pak můj názor sdílet nebude. V areálu školky na Toulcově dvoře jsou totiž, podle mě, promyšleně umístěny hrací/naučné/praktické prvky, které mají povzbuzovat dětskou kreativitu, fantazii, soběstačnost, společnou/individuální hru (dle libosti dítěte) stejně jako pomáhají zdokonalovat jeho pohybové ústrojí, motoriku apod. V žádné jiné školce jsem nenarazila na cestičku pro bosou chůzi, chýši z větví, indiánské týpí, bahniště, obří dřevěný xylofon, hamaky, bylinkové zahrádky – a to je jen zlomek toho, co toto prostředí nabízí. Pro městské dítě je tato školka dokonalým prostředím, kde se může dál rozvíjet podle svých přirozených potřeb. Tuto školku jsem opravdu bedlivě „zkoumala“ a dostala jsem se přes ni až k „výzvě k výchově dětí v kontaktu s přírodou - Zpátky pod stromy“ (viz http://www.zpatkypodstromy.skolkablizkaprirode.cz/) jejíž autorkou byla paní Strejčková, která (pokud se nemýlím) stála také u založení této školky. Ve výzvě se píše např. o „skleníkové generaci“ dětí, a jelikož s tímto konceptem coby rodina souzníme, bylo to další plus pro výběr této školky. Dále už v bodech:

PROSTŘEDÍ: velké vnitřní prostory - vše nové, příjemné a čisté (řekla bych, že specialista na feng shui by neměl moc výhrad:). Hračky ve školce jsou všechny dřevěné, což v době ukřičených Disneyovek a jim odpovídajících hraček působí velice mile, klidně a přátelsky. Venkovní prostory už jsem popsala výše, budiž jen řečeno, že statek s různými domácími českými zvířaty (koně, krávy, kozy, ovce, králíci, prasata, slepice…) a přírodní areál o rozloze 10 hektarů je v kdejaké metropoli, 30 min od centra města, opravdová rarita!

UČITELÉ: Všichni učitelé mají odpovídající vzdělání, v každé třídě je jeden mužský učitel + učitelka žena, věk pedagogů je různý, nejlépe je vystihuje termín „průvodce“ - nejsou typu „bachaři“, kteří jen na děti pokřikují „neběhej, neskákej, rozbiješ to, spadneš“…pokud děti dělají něco, co je nežádoucí, pak je jim vše přátelsky a srozumitelně vysvětleno. Uplatňují respektující a partnerský přístup k dětem.

PANÍ ŘEDITELKA: Velice milá a přátelská paní, jakýkoliv dotaz, návrh – vždy bere v potaz, otevřeně s námi komunikuje o čemkoliv. Myslím, že i vzhledem k výběru ostatních pedagogů, dělá ředitelka svoji práci kvalitně, zodpovědně a opravdu o věcech přemýšlí, což je vidět na chodu celé školky.

KONCEPT: myslím, že školka se nehlásí k žádným vyhraněným „výchovným“ směrům, ale řekla bych, že koncept školky a chování učitelů odpovídá tomu, co je např. popsáno v knihách „Respektovat a být respektován, Vychováváme děti a rosteme s nimi, Jak mluvit s dětmi, aby nás poslouchali“ atd. Podobně také vystihuje filosofii Marii Montessori nebo Nevýchovy K. Králové…

JÍDLO: Z min. 75% je v bio kvalitě, je pestré, hodně zeleniny, ovoce, maso nebývá každý den, což nám vyhovuje. Je vynikající – sama jsem ochutnala. Prostorná jídelna, krásné minimalistické nádobí. Děti si po obědě čistí zuby. Odpoledne je na venkovním stole pro děti vždy nachystaná svačinka, ovoce, pití – děti se samy obsluhují.

KROUŽKY: Osobně nejsme velcí zastánci předškolních dětských kroužků a neustálého řízeného zaměstnávání dětské mysli, ale zdejší kroužky jsou koncipovány tak, že vlastně přirozeně splývají s během školky, takže dítě ani nemusí mít pocit, že se povinně od 10:30 bude dívat na líhnutí motýlů a v 11:15 bude spěchat zalévat bylinky. V nabídce jsou zahrádkářství, badatelský, přírodovědný, pohybový, flétna atd… Za některé se platí zvlášť, jiné jsou součástí školkovného.

ZTRACENÉ VĚCI: Někdo tu psal, že se jim ztrácely věci – pokud to omylem neodnesli jiní rodiče, pak si je každý může najít na speciálním věšáku „Ztráty a nálezy“, který je v šatně. Neustále tam něco visí. Věci tam prý zůstávají několik měsíců, a pokud se o ně nikdo delší dobu nehlásí, pak jsou odnášeny do kontejneru na oblečení a poslouží dál. Je potřeba své věci mít holt podepsané a uvědomit si, že i permanentní fixy se praním stejně vymývají. 

BRIGÁDY RODIČŮ: Ano, brigády se zde konají (to je běžná praxe i v jiných školkách, co vím od kamarádek) a myslím si, že je to jen dobře. Já to považuji za určité stmelování rodičů i dětí – díky tomu máme možnost poznat ostatní rodiče i z jiné stránky než skrze strohé „dobrý den“ při míjení se v šatně a především vidět, jak děti komunikují s ostatními kamarády. Někomu to může vyhovovat, někomu ne – myslím, že rodičovské brigády povinné nejsou a pokud v tom rodiče nevidí nějaký přínos, pak je i zbytečné, aby se podobných akcí účastnili a tvářili se tam naštvaně „když už si tu školku přece platí, tak ať listí hrabe někdo jiný“.

SUPLOVÁNÍ ZA UČITELE – ano – v lesní školce si zapíšete několik termínů, kdy budete v takové „pohotovosti“ pro případ, že by druhý učitel onemocněl a jinak by se to nevyřešilo. K těmto případům ale údajně nedochází – je to spíš jen taková pojistka. Ale opět – může se jednat o 1 den v roce a já bych naopak byla ráda, kdybych v tak nádherné přírodě s dětmi ten den strávit mohla a byla užitečná – ale to je opět na zvážení a ochotě rodičů. Opět si myslím, že školka by tam určitě nikoho proti své vůli nevláčela.

3 MĚSÍCE ZKUŠEBNÍ LHŮTA: to je také podle mě běžná praxe, bylo to minimálně ve smlouvě s předchozí školkou, do které naše dítě na 2 dny v týdnu chodilo. Zatím jsem ale neslyšela o žádném případě, ani mimo tuto školku, kdy by se toho využilo. 

Na závěr jen ještě poznámka - nejdříve jsem se musela smát, když se nedávno na nástěnce školky objevila zpráva, že „valník s hnojem, který je umístěný poblíž chodníku, co vede ke školce, nemůže být umístěn jinam a nemůžeme tak vyhovět rodičům, kteří o to žádali“… Pak jsem si ale uvědomila, že starosti/preference různých lidí se mnohdy diametrálně liší. Přesto si ale rodiče musí uvědomit, že pokud si zvolí školku na statku a v lese, pak dítě přijde do kontaktu s hlínou, hnojem, zvířaty nebo klíšťaty – a být na to připraveni. To jen jako důkaz toho, že školka se zabývá i takovými prkotinami, které od rodičů vzejdou.

Doporučuji zajít se do školky OSOBNĚ podívat, strávit tam nějaký čas a rozhodnout se podle svého. Než jsme našli tuto školku, tak jsme spolu s manželem a dítětem obešli 9 jiných, tato byla 10tá a okamžitě jsme věděli, že je pro naše dítě a pro nás ta nejlepší možná volba, která se nám každý den školky jen potvrzuje.

A ještě abych nezapomněla – na školce se obecně líbí, že pomáhá dětem vytvářet si přátelský vztah nejen ke svým kamarádům, ale také k přírodě – rostlinám i zvířatům a učí je ekologii (šetřit s vodou, papírem atd…) :) Jsem přesvědčena, že se to u dětí projeví i v pozdějším věku a školky podobného typu jsou dobrou investicí.  

A také jedno negativum, které se ale týká obecně soukromých (placených) školek – mrzí mě, že takové školky mohou navštěvovat jen děti rodičů, které si to tzv. mohou dovolit. Ráda bych, aby i v takové školce byl větší mix z různých vrstev, menšin, oborů – aby např. fungovalo něco jako „anonymní stipendium“. Myslím, že je i např. spousta „přírodních“ rodičů, ekologů, kteří díky tomu, že pracují např. v nějakém neziskovém sektoru, nemohou platit školné a byli by přínosem nejen oni, ale určitě i děti samy. Snad to není příliš utopická představa a jednou se to naplní i v soukromých školkách…J

A úplně nakonec úryvky z konverzací s našimi dědečky a babičkami ještě předtím, než školku na vlastní oči viděli, navštívili a pochopili:

„Cože? Oni spí v té lesní školce v maringotce jako nějací bezdomovci? A za ty peníze?“ à  „Ano a mají to šíleně rádi, je to pro ně dobrodružství a maringotka je uvnitř útulná – dřevěná, bez zbytečností!“

„On jim tam volně pobíhá nějaký pes?“ à „Ano, je to součástí canisterapie a děti Dorku milují. Jsem ráda, že přijde do styku s pejskem, když my ho v bytě mít nemůžeme. Učí se, jak se k němu chovat, jak se o něj starat atd.“

„To je šílené, jak jsou ty děti pořád zablácené, špinavé, když jdou ze školky, to abys pořád jen prala” à „Alespoň vidím, že si děti hrály venku a pořádně si to užili a nikdo je neomezoval jen kvůli tomu, aby se neušpinili, nezničili oblečení. S tím se prostě počítáJ

„Oni tomu učiteli musí podávat ruku při příchodu i odchodu, není to divný“? à „Není, je to proto, aby rodiče děti nepřiváděli a neodváděli bez vědomí učitelů“.                                                   Veronika Svobodová

-----------------------
Sedím u počítače a marně se snažím vymyslet nějaká negativa, která by 
patřila k Lesníčku.
Horší dopravní dostupnost od nás z centra. Je to negativum? Asi těžko lze 
očekávat, že by lesní mateřská škola fungovala třeba v parčíku před Hlavním 
nádražím...a pak Toulcák je nádherné místo. Nebýt té vzdálenosti, neudělala 
bych si nejspíš řidičský průkaz a nesblížili bychom se tak příjemně se 
skvělými Andreou a Honzou Fenclovými, se kterými nám už přes rok funguje 
"střídavá péče- denní i noční" o naše čtyři cácorky.

 Snad větší finanční náročnost, ale i ta má logiku, za špičkové služby se 
zpravidla platí víc i v jiných oblastech než je školství.
Nedostupnost kvalitního sportovního oblečení a hlavně obuvi v malých 
velikostech, Rútinka začínala navštěvovat Lesníček v pohorkách o 3 velikosti
větších než by bývala potřebovala, prostě se nevyráběly, ale to je spíš 
stesk určený vedení Hudy Sportu...(přesto věřím, že kdybyste se v Semínku 
rozhodli založit vlastní značku a výrobu dětského oblečení, poptávka by byla
obrovská). 
Jak jenom stručně vylíčit všechna pozitiva.
Pro mě osobně představuje Lesníček velikou oporu v předávání určitého 
životního stylu našim dětem. Snažíme se od malička inspirovat naše dcery k 
lásce a k úctě k přírodě a k životu, vést je k aktivnímu způsobu trávení 
času a aspoň trochu je odradit od čistě konzumního přístupu k životu. Velmi 
často jsme od okolí slyšeli, že pokud naše děti nebudou znát počítačové hry,
mít přehled co právě běží v Animáčku a nebudou mít kočku s obrovskou hlavou 
i na spodním prádle, že "nezapadnou" mezi ostatní děti, že budou děti 
podivínů, outsideři. Lesníček dětem ukazuje, že ony a jejich rodiny nejsou 
osamělými běžci, ale že patří k učitému životnímu proudu. Lesníček je místo,
kde se zapráší po doma pečeném celozrnném koláči, kde je možné se pochlubit 
vlastnoručně vyrobenou hračkou, která se ostatním líbí i přesto (nebo právě 
proto) že není od Mattela. Je to místo, kde se nespěchá a na místo obvyklého
"Nesahej na to, nesbírej to, nesedej si, jdeme!" je možné se zastavit a 
společně prozkoumat zvláštní kamínek, list, kde se nerazí heslo "dětem 
nepatří klacky do rukou". Často si na tento výrok vzpomenu, protože Rút si 
přináší domů "stromečky" - tedy větve někdy i 1,5 m dlouhé, které pak zdobí 
její pokojíček. Místo, kde se smí šlapat do louží, lézt po stromech, 
používat kladivo nebo nůž. To pro mě zůstává asi tím nejdůležitějším. 
Všechno ostatní - možnost celý rok pozorovat hospodářská i jiná zvířata, 
trávit odpolední spánek pod rozkvetlými stromy, velmi laskavý a láskyplný 
vztah paní učitelek (ale pro nás vždy tet) k dětem - je už jen krásným 
bonusem.

A protože jsem zdravotník, nemůžu si odpustit ještě zmínku o zdravotním 
hledisku lesní školky. Denní, několikahodinový pobyt na čerstvém vzduchu 
téměř za každého počasí patří k nejúčinnějším prostředkům na zvýšení 
obranyschopnosti a zlepšení zdravotního stavu dětí (ostatně nám kancelářským
krysám by prospěl také:), věděly to už generace lékařů z předminulého 
století, v šedesátých letech propagoval otužování i prof. Švejcar. Jen dnes,
když máme na trhu imunostimulancia a tisíce výživových doplňků, jsme na to 
trošku zapomněli. Často máme dojem, že v chladném zimním počasí nejvíc 
dítěti prospějeme, pokud ho umístíme do sucha a tepla, ale pravdou je opak. 
Dlouhodobý pobyt v přetopeném prostředí dítě zchoulostiví a uzavřená 
místnost s třiceti smrkajícími kamarády je líhní pro virové infekce.
Naše Rút přišla do Lesníčku jako čerstvě tříletý cvalda s nadváhou a s 
nekonečně se opakujícími spastickými bronchitidami. Dětská lékařka zvažovala
i přechodné vyřazení z dětského kolektivu. Na nadváhu je nejlepší pohyb, ale

Rútinka byla bohužel témeř stále nemocná nebo tzv. po nemoci, kdy měla 
běhání omezené. Za dva roky běhání po Toulcově dvoře a po jiných lesích s 
námi o víkendech, měla Rút antibiotika jen jednou, spastickou bronchitidu 
ani jedenkrát a píchané ouško také ani jednou. Před dvěma lety byl pro ní 
kvůli váze problém běhat, dneska je to krásná štíhlá holčička, která je 
obratná, běhá, skáče, leze do výšek a jezdí na kole "bez koleček" jako drak.
Omlouvám se za nekonečný text, ale muselo to ven Ráchelka prosila, že chce 
mít odklad, aby ještě mohla chodit do Lesníčku. Až nám za rok odroste i Rút, 
bude se nám hrozně stýskat. Zbývá nám jediné řešení, pořídit si dalšího cvaldu 
(jen co na testu uvidím dvě čárky, hned ho nechám zapsat do Lesníčku, třeba 
prozatím jako René Řeháčků .

Děkuji za všechno a přeji Vám krásné léto!

Petra Řeháčková
--------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den,
k provozu Lesníčku mohu říci jen jediné: MNOHOKRÁT DĚKUJI,DĚKUJI A DĚKUJI.
Bohužel nevím, zda mé vyjádření můžete použít pro ministerstvo, protože je
plné emocí. Jsem šťastná, že Viktorka mohla strávit část svého dětství v
Lesníčku, který v mnohém předčil má očekávání. Viki je daleko zdravější než
před dvěma lety, její nemocnost v průběhu školního roku byla minimální( cca
2 týdny rýmy během 10 měsíců - před nástupem do Lesníčku to byly  3-4 měsíce
chřipek, nachlazení a horeček během školního roku). Je také psychicky
odolnější, stala se z ní holka do nepohody, která si umí často poradit sama
v nejrůznějších situacích. Díky osvícenému pedagogickému přístupu má více
nakročeno respektovat dospělé i sebe. Přístup pedagogů k dětem vychovával
také mne a často mi jejich příklad pomohl ve výchově. Myslím, že v Lesníčku
mají děti  jedinečnou příležitost - stát se součástí přírody, naučit se v ní
žít, poznat, že ji musíme chránit a starat se o ni. Děti, které tohle v
ranném věku prožijí budou mít určitě celý život mnohem více úcty k přírodě,
všemu živému i k sobě navzájem. Je zázrak, když holčička z centra Prahy
považuje za normální, že tráví čas na farmě s kozami, králíky, že okopává
políčko, dobývá brambory, vaří a peče venku na ohni atd. Je báječné, že
dospělí kolem ní mají smysl pro humor a dětská dobrodružství a dovolí jí
zkoumat své schopnosti a možnosti tak, aby byla v bezpečí, ale přesto
svobodná. Za to, že jsme byli součástí tohoto jedinečného projektu jsem
opravdu vděčná. Vždy na Vás budeme vzpomínat a doufám, že si celá naše
rodina , ponese po celý zbytek života v srdíčku Váš odkaz, který nás vede k
lásce, humoru a respektu k životu jako takovému.

JEŠTĚ JEDNOU DÍKY ZA VAŠI PRÁCI A NÁMAHU. LOUČÍME SE NERADI A JÁ JEN DOUFÁM,
ŽE VIKINKA NA DALŠÍ CESTĚ ZA VÝCHOVOU A VZDĚLÁNÍM POTKÁ PODOBNĚ ÚŽASNÉ A
BÁJEČNÉ PEDAGOGY A PŘÁTELE.

 
Iva Krčmářová+Viktorka Ušelíková + Ondřej Ušelík

--------------------------------------------------------------------------------

Do lesní školky chodí moje dcera s nadšením. Jedním z důvodů krom milých paní

učitelek a dětí uvedla také, že se chodí ven i když prší. Samotnou mě to překva

pilo. Je milé poslouchat od městského dítěte, že přes den dělali brázdy z bláta,

lezly po lanech, pozorovali bažanty, vyráběly v peci placku, či si na ohni ohříva

ly čaj. Dcerka si začala více všímat, co dělá na výletech v přírodě, co ji obklopu

je, naučila se, jak se v lese chovat. Moje dcerka nebyla za celý rok v podstatě ne

mocná, a to byl její první školkový rok, kdy děti zpravidla  často stonají. Když

měla dcerka narozeniny, každý z dětí ji nakreslil krásný obrázek doplněný nějakou

přírodninou, má je vystavené dodnes. Domnívám se, že kontakt ve skupině funguje

dobře, jednak díky skvělému vedení, jednak díky menšímu počtu dětí ve skupině.

Když si dcerku vyzvedávám, je nabitá energií, má zrůžovělé tváře a všichni se

tváří spokojeně a mile. Ze začátku jsem měla pocit, že bych více jak na dva dny

dítě do lesní školky nedala, že potřebuje být vevnitř a hrát si s panenkami,

teď si to již nemyslím. Lesní školka je nejen plnohodnotná varianta ke klasické

školce, je prostě lepší.

Pavlína Hillerová